THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zase jedna recenze, kterou opravdu nepíši rád. Čtyři „true nordic“ válečníci z Nového Města na Moravě si jednoho dne řekli, že začnou hrát black metal. Jak jinak než true. Použitý warpaint vyvolává dojem 123. variace na ten Euronymův z roku 1988 a rovněž s přezdívkou „Raven“ jsem měl již tu čest se setkat více než jednou. Aby to nebylo všechno, vokalista kapely je uveden na zadní straně bookletu jako Dav a na vnitřní straně jako Nav – že by snaha o zmatení církve svaté?
S hudební originalitou na tom není smečka FORGOTTEN ART o moc lépe. Začíná to už Intrem. Nejsem si zcela jist, ale mám pocit, že přesně tento sampl (který navíc na nahrávce podivně bzučí) jsem slyšel nejednou za svůj krátký život. Skladby samotné nádherně reflektují podmínky nahrávání ve zkušebně. V promu je uvedeno, že nahrávka je nahrána bez basy (Horn neměl čas nebo to prostě nebylo možné?), zvuk kapely je tak undergroundový, že už to více snad ani nejde. Kvalita skladeb se vzhledem k zvuku docela těžko posuzuje, jsem si ale jist, že kdyby šlo o studiovou nahrávku, hodnotil bych výš. Nejen kvůli kvalitě zvuku, ale především proto, že by si kapela více pohrála s vlastními výkony. Nebyly by slyšet náhodné a chybné zpětné vazby ani rušivé elementy.
Abych ale jen nekritizoval, kapela přeci jen projevuje jistou dávku invence, skladby se sestavují z velkého počtu riffů i rytmů – zaregistroval jsem jeden na BM docela netypický a zajímavý. Smečka je rovněž schopná zahrát své skladby bez větších kiksů a naživo by nemuseli znít až tak špatně. Dokonce jsem schopen říct, že ten, kdo přestojí počáteční zkoušku nervů v podobě klišé a chorého zvuku, může na této nahrávce najít i docela povedené pasáže
Suma sumárum se jedná o zbytečné CD. Naprosto. FORGOTTEN ART by měli nahrát promo nejdřív s basou a investovat do nějakého kvalitnějšího nahrávání – jsem si jist, že po té by se jim povedlo dostat i nějakou UG firmu. A samozřejmě cvičit a cvičit, to není na škodu. Ti z vás, kteří nejsou fandy ortodoxního černého kovu, čelem vzad!
Suma sumárum se jedná o zbytečné CD. Naprosto. FORGOTTEN ART by měli nahrát promo nejdřív s basou a investovat do nějakého kvalitnějšího nahrávání – jsem si jist, že po té by se jim povedlo dostat i nějakou UG firmu. A samozřejmě cvičit a cvičit, to není na škodu. Ti z vás, kteří nejsou fandy ortodoxního černého kovu, čelem vzad!
3 / 10
1. Intro
2. Přijď do mé říše
3. Proti církvi Svaté
4. Nejmocnější síla (Řetězová pila)
5. Kraj
Promo (2003)
Vydáno: 2003
Vydavatel: Vlastní náklad
Stopáž: 18:19
Produkce: FORGOTTEN ART
Studio: Zkušebna FORGOTTEN ART
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.